Jsem moc rád, že dochází k nezbytným pokrokům v dlouhodobějších vizích pro naši zemi. ČSSD má na to, aby navrhovala dobrá řešení z pohledu silné levicové strany. Minulý týden byly představeny obrysy důchodové reformy a nyní je potřeba navázat v dalších oblastech, za které by měl nést hlavní zodpovědnost stát. Mám na mysli české zdravotnictví, které je dlouhodobě podfinancováno.
Zajistit dostatečné zdroje se historicky z řady důvodů nedaří. Jediná politická strana, pokud nemá většinu v parlamentu, na to nestačí a koaliční kompromis často blokuje zásadnější kroky. Zdravotní péče o občany je u nás zajištěna, na různých místech země s různou dostupností. Kvalitu péče máme stále na dobré úrovni.
Technický stav nemocnic je ale často špatný, evidujeme vnitřní dluh na infrastruktuře. Největším problémem současnosti a budoucích let je nedostatek zdravotníků. O důvodech se často hovoří. Spočívají v platovém ohodnocení a přetěžování v náročném povolání. Svůj vliv má také nerovnoměrná distribuce místa působení zdravotníků a jejich koncentrace do velkých měst a největších nemocnic. Hrozí zhoršování českého zdravotního systému.
Zajistit kvalitní péči pro občany bez adekvátních zdrojů nelze, naším cílem by mělo být alespoň 9 % hrubého domácího produktu. Jde o hodnotu vycházející z průměrů vyspělých zemí OECD a EU. Predikce českého HDP podle Ministerstva financí na rok 2020 se očekává aktuálně ve výši 5 894 miliard korun1), do zdravotnictví by mělo v témže roce přijít 346 miliard2), to je pouhých 5,87 %! Těm 9 % z predikovaného objemu odpovídá neskutečných 530 miliard, chybějící rozdíl činí 184 miliard. Jde o zjednodušenou teorii, ale i data ÚZIS ukazují na variantu až 600 miliard korun potřebných ve zdravotnictví v roce 20303). Nechceme-li zvyšovat zdravotní pojištění, zbývá významně navýšit částku za státní pojištěnce, začíná se jednat o roku 20214). Možný horizont k dosažení kýžených 9 % by mohl být rok 2030.
Rád používám srovnání: NATO nás jako členskou zemi vyzývá, abychom vydávali na obranu 2 % HDP, přičemž většina členů utratí za zdravotnictví mnohem více prostředků než ČR, třeba v USA jde o víc než 17 % HDP5). Nároky na rozpočet budou rychle stoupat z důvodů demografických změn, ale i nástupu velmi drahých léčebných postupů3) a proto je nutné zabývat se možnostmi dalších zdrojů do rozpočtu.
K daním za „zdravotně“ rizikové zboží jako je tabák nebo tvrdý alkohol můžeme přidat například zvýšení daně za cukrovinky a sladké nápoje. Velkou kapitolou je sociální demokracií navrhovaná daň pro banky a velké korporace, které v naší zemi realizují nadprůměrné zisky. V neposlední řadě musíme ve zdravotnictví trvale zvyšovat efektivitu použitých prostředků a učinit systém přívětivější pro nemocné i zdravotníky. Budoucnost naší země spoluvytvářejí politické strany a velmi bych si přál, aby sociální demokracie byla jasně slyšet.
MUDr. Jan Mečl
zdroje:
1. https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/makroekonomika/makroekonomicka-predikce/2019/makroekonomicka-predikce-listopad-2019–36582
2. https://www.irozhlas.cz/ekonomika/zdravotnictvi-adam-vojtech-zdravotni-pojistovny-penize_1909092242_pak
3. https://www.lkcr.cz/aktuality-322.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_99920
4. https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2768882-ministerstva-resi-platby-za-statni-pojistence-od-roku-2021-a-kde-na-ne-vlada-vezme
5. https://www.zdravezpravy.cz/2019/02/15/csu-kolik-vydava-cr-na-zdravotni-peci-v-mezinarodnim-srovnani/