Co jste dělal v listopadu 1989?
V roce 1989 jsem dokončil medicínu a 1. října jsem nastoupil na tehdy povinnou vojenskou službu, jako vysokoškolák to měl být 1 rok. Listopadové události jsem tedy sledoval v uniformě jako četař absolvent.
Jak jste se poprvé dozvěděl o událostech na Národní třídě?
Pokud si pamatuji, 1. listopad 1989 byl pátek a v televizních novinách byla krátká zmínka o demonstraci v Praze, samozřejmě se tom, jak tvrdý zásah policie provedla, neřeklo nic. Další informace se začaly objevovat o víkendu, rychleji to šlo z rozhlasových vysílání ze zahraničí rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, které jsme běžně poslouchali. Národ cítil, že režim je v koncích.
Jak na tu dobu vzpomínáte, účastnil jste se demonstrací?
Jako voják jsem se aktivně demonstrací neúčastnil, byli jsme v kasárnách, já na letišti v Žatci u stíhaček. Zažil jsem několik příběhů tehdejších komunistů, kteří se chvíli báli, co s nimi po revoluci bude, mnoho z nich se přes noc změnilo a přidali se k něm, kteří proti nim bojovali.
Jak hodnotíte uplynulých 30 let, naplnily se myšlenky listopadu 1989?
30 let už u nás nevládne jedna strana a máme skutečnou svobodu. Naše demokracie ale potřebuje více času, protože máme co zlepšovat v oblasti slušnosti, poctivosti, morálky a fungování spravedlnosti v naší zemi. Mrzí mě, že jsme se s dobou, ve které jsem 25 vyrůstal a žil, doposud úplně nevyrovnali, ale to by bylo na delší povídání.